Popis a charakteristika parní lokomotivy 423.0145

V Libeňské lokomotivce První českomoravské továrny na stroje (později ČKD) byly zahájeny práce na výkonné, moderní lokomotivě určené pro místní tratě v celém Československu. Vývojové a konstrukční práce vedl vynikající konstruktér parních lokomotiv ing. Kryšpín.

V roce 1921 tak začala výroba nového typu lokomotivy řady 423. Celkem bylo vyrobeno 231 lokomotiv, celkem v 11 sériích. Každá série měla různé odlišnosti, dle průběžného vývoje a poznatků z provozu dříve vyrobených lokomotiv. Jejich výroba trvala přes 25 let. Poslední lokomotivy byly vyrobeny až po válce v roce 1946.

Lokomotivy řady 423, které byly určeny pro vozbu osobních a nákladních vlaků na místních tratích, měly dobré jízdní vlastnosti a velkou tažnou sílu, proto si v některých regionech vysloužily přezdívku Velký bejček. Jejich zavedením do provozu na vedlejších tratích, se podařilo naplnit záměr ČSD, zjednodušit provoz a snížit náklady na údržbu lokomotiv. Na většině vedlejších tratí se pro svou univerzálnost udržely až do příchodu motorových lokomotiv. Mezi personálem byly oblíbené, hlavně ty s větším parním prostorem z předválečných dodávek. Mnohé z nich, hlavně z poslední série, se přeměnily ve vytápěcí kotle, některé byly prodány na vlečky. Poslední ukončily provoz v roce 1982.

Výše zmiňovaná lokomotiva 423.0145, byla vyrobena v ČKD v roce 1937. Z provozu u ČSD byla vyřazena počátkem roku 1978. Před sešrotováním ji zachránilo zařazení do souboru vozidel pro uvažovaný lokomotivní skanzen, když byl roku 1982 rozpuštěn, podařilo se lokomotivu převést do Mladé Boleslavi. Od roku 1994 je v péči Mladoboleslavského železničního spolku. V letech 2004-2006 byla lokomotiva opravena členy Společnosti železniční ve výtopně Jaroměř do provozuschopného stavu, kde je v současnosti vystavena jako provozuschopný exponát muzea.

Konstrukčně se jedná o čtyřspřežní sdruženou tendrovou lokomotivu 1´D 1´, s maximální rychlostí 50 km/h. Lokomotiva má v ležatém kotli 46 žárnic, 72 kouřovek s celkovou výhřevnou plochou 119,8 m2, nepřímou plochou 110,5 m2. Měděné topeniště má výhřevnou plochu 9,2 m2, rošt o ploše 2,1 m2 a nejvyšší dovolený tlak páry v kotli je 13 barů. Na dýmnici s kulatými dveřmi má litinový eliptický komín, parní dóm na prvním kotlovém prstenci s regulátorem uvnitř je pod společným krytem s ručně ovládaným písečníkem. Dva pojišťovací ventily Pop-Coale jsou na parním dómu. Tehdejší novinkou byl malotrubnatý přehřívač páry s výhřevnou plochou 35,2 m2, jehož výhody, v porovnání s velkotrubnatým, se spatřovaly ve snazší údržbě těsnosti kouřovek menšího průměru.

Parní stroj je dvojčitý, s vnitřním vstupem páry, s válci o průměru 480 mm a zdvihem 570 mm. Písty mají tři a šoupátkové kotouče čtyři úzké těsnící kroužky, vyrovnavače jsou automatické s možností ruční obsluhy. Lokomotiva má vnější rozvody typu Heusinger a křižáky vedené jen jedním pravítkem. Přední a zadní běhouny Adamsova typu bez vratných pružin mají výkyv 58 mm. Čtyři spřažená dvojkolí jsou v rámu uložena bez posuvu, druhé spřažené a třetí, hnací, má okolky ztenčené o 13 mm, což umožňuje projíždět oblouky o nejmenším poloměru 130 m. Rošty mají jedno sklopné pole a popelník dvě vyprazdňovací klapky na dně, ovladatelné z budky pomocí šroubu. Mazání parního stroje zajišt'uje mazací lis, rychloměr je typu Haushalter a osvětlení je už elektrické. Brzdové špalíky působí na první a druhou spřaženou a třetí hnací nápravu.

Lokomotiva má indikovaný výkon asi 530 kW, na rovině uveze vlak o hmotnosti 1000 tun rychlostí 50 km/h, do stoupání 10 promile rychlostí 40 km/h vlak o hmotnosti 300 tun a na stoupání 20 promile vlak o hmotnosti 200 tun rychlostí 30 km/h.