Popis modelu

Kapota

Kapota je postavena z papíru, doplněna některými díly ze dřeva, z plastu, případně z kovu. Jako kotel byla použita novodurová trubka.

Po slepení základního tvaru, je celá kapota vylita epoxidovou pryskyřicí a vystužena balsou. Tím získá patřičnou pevnost na kterou se již dají přilepovat detaily. Jako základní lepidlo jsem použil Hercules, dále se mi výborně osvědčilo lepidlo na novodur a drobné detaily lepím vteřinovým lepidlem.

Přední víko kotle je vysoustruženo z dubového dřeva a je pevné, není otevírací, viz. foto ve fotogalerii KAPOTA.

Pro uchycení kapoty na rám lokomotivy, jsou v kapotě vlepeny mosazné vložky ze závitem M4 do dřevěného příčníku. Pod uhlákem jsou vložky dvě, vpředu pod kotlem jedna.

Určitý problém je vytvoření atrap nýtů. Zkoušel jsem použít tmel, který si dělám z nitrobarvy a přidávám do ní dětský zásyp Aviril. Pokud je konzistence trochu tekutá, dají se nýty vytvořit docela slušně tím, že drátek namočím do tekutého tmelu a dělám na kapotě malé puntíky. Ale nitrobarva poměrně rychle zasychá a konzistence houstne, takže to pak už moc nejde. Lepší výsledky jsem dosáhl s použitím syntetické barvy, nezasychá tak rychle a lépe se rozlévá, povrch nýtů je zakulacený. Při použití tmelu s nitrobarvou je povrch špičatý, tmel rychle tuhne. Viz foto v kategotii KAPOTA pokus o vytvoření nýtů. Tmavší nýty jsou vytvořené tmelem se syntetikou.

Pro detailisty, (počítače nýtů) nyty nepočítám, je jich na lokomotivě nepočítaně, dělám je od oka, tak aby to opticky alespoň trochu dobře vypadalo.

Hotový skelet kapoty pak nastříkám základní nitrobarvou. Po uschnutí všechny spáry a nerovnosti vytmelím tmelem, který si dělám jak je popsáno výše. Po jeho zaschnutí vše pečlivě vybrousím a pokud se něco nepovedlo, opakuji celý postup znovu tak dlouho, až je kapota bez chyb.

Výroba kol

Pro konstrukci kola jsem zvolil sestavu ze tří dílů. Obruč bude kovová, střed s loukotěmi odliji z epoxidové pryskyřice a střed bude opět kovový. Tím bude zajištěno i odizolování obruče kola od osy, nutno pro sbírání proudu z kolejí.

Nejdříve jsem ze dřeva vyrobil kopyto pro vytvoření formy, do které budu odlévat středy kol. Na formu jsem pro jednoduchost použil plastelínu, do kterého jsem otiskl kopyto. Do vzniklé dutiny jsem nalil epoxidovou pryskyřici. Po zatvrdnutí a vyjmutí odlitku kola, bylo nutno hrubý odlitek opracovat na soustruhu a ručně dopilovat, aby v něm bylo možno kolo vůbec vidět. Postup výroby je patrný ve fotogalerii v sekci podvozek. 

Podvozek

Podvozek je vyroben z plechu a hlavní důraz jsem kladl na co nejlepší jízdní vlastnosti. Modelové zpracování bohužel neodpovídá přesně skutečnosti s vyjímkou viditelných částí. Hlavní část podvozku tvoří dvě postranice, na které je přišroubována přední a zadní část podvozku. Všechny hnací nápravy jsou propojeny ozubenými koly pro synchronní otáčení kol. Pro co nejtišší jízdu jsem volil všechna ložiska teflonová a převody plastové.  

První jízdní zkoušky ověřily, že použití teflonových pouzder výrazně přispělo k tichosti jízdy. Ale problém nastal s převody. Kola jsou jednak spojena přes převodová soukolí a současně jsou propojena spojovacími táhly. A to je kámen úrazu, v některých polohách se oba mechanizmy šprajcují a kola se dost špatně otáčí. Zkusil jsem vyndat převody a nechat propojení kol jen spojnicemi, tak jako u skutečné lokomotivy. Nějdříve jsem měl pochybnosti, jestli se pohon jednotlivých kol přes táhla přenese bez problémů, ale ono jo. Funguje to dobře, takže to tak už nechám. 

Druhý problém je s předním a zadním běhounem. V zatáčkách vyskakují z kolejí, jsou příliš lehké. Na vyhybce je to ještě horší. Dost špatně projíždějí, ještě to musím doladit.